"Medvídek z Bogoty usnul a spí,
na kříži, z gogoty spí...
Za třicet stříbrných z medvídka padá sníh,
no a ti římští psi ho sjíždějí
na saních
o Vánocích...."
Z rádia se ozývá melodie známá,
víčka klíží smutek, strach, a tíha nezměrná.
V náruči schovám medbídka svého,
nikomu jej nevydám,
vzpomínky na ní a část jí ...
to se přeci těžko shání ...
Medvídku milý, zůstaň se mnou...
budeme si spolu hrát...
Budeme jen kamarádi,
na ní budem vzpomínat..
Jak nám bylo spolu hezky,
jak neměly jsme nikdy strach..
Jak náruč její hřála krásně,
budem s láskou vzpomínat.

Nadherný,i když trošku smutna. Vlčku občas je dobrý i když jsi smutny zvednout hlavu a jít dál
i když je to těžký