close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Severus a já

11. listopadu 2012 v 13:21 | Lilli |  Jednorázovky
Ginger seděla na parapetu a zamyšleně sledovala klesající slunce. Na rameni jí z nenadání přistála chladná dlaň a ona se usmála. Pořád se uměl pohybovat stejně tiše jako tenkrát. Severus ji objal kolem pasu a na tváři se mu objevil málokdy používaný úsměv. "Copak, Ginger?" uhladil jí za ucho volný prmen vlasů. Ginger se pousmála a schoulila se mu v náručí. "Přemýšlím." odpověděla popravdě. "Nad čím?" pustil ji a usadil se proti ní na parapetu zahledivše se jí do očí. Ginger se ušklíbla a pohrozila mu prstem. "Ani se o to nesnaž, Severusi, víš sám moc dobře, že ti to nepůjde."


Pousmál se. "Za pokus to stálo." zahleděl se z okna. "Stejně by mě zajímalo, jak přede mnou dokážeš skrývat svoje myšlenky." Ginger se pousmála a pohladila ho po tváři. "Je to dar, Severusi, a nemít ho, byli bychom pravděpodobně oba mrtví. Díky znamení by věděl všechno." bezděčně přejela prsty po levém předloktí. "Nebýt toho "Daru", jsme mrtví nejen mi dva, ale i půlka řádu." dokončila už šeptem a značně pobledlá. Severus si ji přitáhl na klín a konejšivě ji objal. "Nemysli už na to." jemně ji políbil. "Ne teď." Ginger se slabě usmála a oplatila mu polibek. Schoulila se mu v náručí a zavřela oči. V tu chvíli ji ani nenapadlo, že by se její obavy mohly někdy stát skutečností...

-----------------------------------------

O několik měsíců později se Ginger rychle proplétala bludištěm uliček, snažíce se setřást skupinu smrtijedů v patách. Zahnula do další uličky a tiše zaklela. Tyčila se před ní totiž zeď, označující konec uličky. Na útěk už nezbýval čas. Otočila se a vytáhla hůlku. První smrtijedy přivítala salvou rozličných kledeb. V tom okamžiku pustila z hlavy jakékoliv obavy o odhalení. Teď hrála o život, o případné následky se hodlala starat až později. Pokud nějaké později bude.

Poslala k zemi už několik smrtijedů, když jí do ruky držící hůlku zasáhla znecitlivující kletba. Ginger tiše zaklela a přehodila si hůlku do druhé ruky. Byla však příliš pomalá. Rudý paprsek proklouznul pod její znehybněnou rukou a narazil do nechráněné části hrudi. Ginger vykřikla a zhroutila se na zem. Její tělo sebou škubalo pod náporem bolesti, další výkřik už jí ale neunikl. Jakoby to smrtijedy ještě víc rozzuřilo... K jednomu vyslanému paprsku se vbrzku přidaly další tři a Ginger se na odhalených kouscích kůže začaly pomalu objevovat charakteristické jizvy. Bolest byla tak silná, že Ginger byla ráda za konečné zčernání světa kolem ní. I když věděla, že to bude znamenat její konec...

-----------------------------------------------------

Sklepení ozářilo rudé světlo a noční ticho prořízl hlasitý výkřik. Ginger se bolestí svíjela na podlaze a mezi zuby drtila další výkřiky. Nad ní stála s napřaženou hůlkou tmavovlasá žena, na které byl dosti patrný požitek z působené bolesti. Po chvíli sklonila hůlku a Ginger zůstala klidně ležet lapajíc těžce po dechu. S námahou zvedla hlavu a upřela na tmavovlásku zpod zcuchané a mastné záplavy rudých vlasů vražedný pohled zelených očí. "Nic ze mě nedostaneš, Bello, tak proč mě prostě nezabiješ a nezbavíš se mě?" Bella se ušklíbla a dřepla si k Ginger.

"Obě víme, že máš informace, které Pán zla chce. A ty mu je dáš, Ginger." vytáhla z kapsy lahvičku čirého lektvaru. "Buď mi je dáš dobrovolně nebo pod účinky veritaséra." Ginger se jí jen mlčky dívala do očí. Měla strach. "Poslední možnost, Ginger. Nosila jsi znamení zla, víš, jak to dopadne, když mi ty informace nedáš dobrovolně. Kde-je-Sverus?" "Trhni si!" zasyčela na ni Ginger a hrdě zvedla hlavu. Bella se ošklivě ušklíbla a chytila ji pod krkem. Ginger se začala dusit. Lapala naprázdno po dechu a snažila se aspoň o kousek odtáhnout Bellinu ruku ze svého krku. Bella zatím volnou rukou beze spěchu odzátkovala lahvičku a vlila jí její čirý obsah do krku. Pak ji konečně pustila. Ginger se s kašláním a prskáním zhroutila na zem. Vyděšené oči se ještě více rozšířily, když pocítila účinky lektvaru. "Tak to by bylo." ušklíbla se spokojeně Bella. "Takže znovu. Kde je Severus?" Giger jí proti své vůli sdělila onu adresu a Bella se spokojeným úšklebkem odešla. Ginger se rozplakala. Právě kromě svého života ohrozila i život svého milovaného. Po chvíli vyčerpána pláčem usnula.

Probudilo ji bouchnutí dveří. Polekaně otevřela oči. Myslela, že se vrátila Bella a chystá se pokračovat v jejím výlechu. Jako členka řádu měla i jiné informace než tu, kterou jí byla nucena sdělit. Místo toho však na zemi kousek od sebe uviděla ležet jí až moc dobře známou postavu. Bezmocně zasténala. Našli ho... a to všechno kvůli ní. Postava na zemi se nepatrně pohnula a Ginger se k němu posunula. "Ginger...?" "Ahoj Severusi." usmála se smutně a jemně ho pohladila po tváři. "Podělala jsem to..." Severus se opatrně posadil a objal ji. "Nic jsi nepodělala. Měl jsem si dívat větší pozor potom, co jsi zmizela." vtiskl jí polibek do vlasů.

"Chyběl jsi mi..." zašeptala a schoulila se mu v náruči, v jejím přístavu bezpečí. "Ty mně taky." pohladil ji po tváři a pak se rozhlédl kolem. "Kde to vlastně k čertu jsme?" "V pěkné kaši. V podzemí Malfoy Manor." "A ON tu je...?" "Nevím." zavrtěla hlavou. "Kdyby ale byl, přišel by mě vyslechnout osobně... Padlá smrtijedka, která přežila, se přeci jen nevidí každý den..." zmlkla. Severus se na ni zkoumavě zahleděl. "Nelez mi do hlavy." pousmála se slabě Ginger. "Stejně se ti to nepodaří.

------------------------------------------------------

Ginger se v koutě choulila ke spícímu Severusovi. Bála se zavřít oči. Noc co noc, každou chvíli, na kterou zavřela oči, ji pronásledovaly noční můry. Pak ji náhle rozbolela hlava tak silně, že si myslela, že jí snad pukne. Byl tu... Pán zla přicházel. Zbledla a jemně se Severusem zatřásla. "Severusi... on... je tu..." zašeptala. Severus se při jejích slovech okamžitě probral. "To ne..." Ginger se roztřásla. "Tobě nic neudělá... svého špeha potřebuje. Ale sám moc dobře víš, že od smrtijedů se beztrestně neodchází..." zašeptala stěží slyšitelně. "Bude mě mučit tak dlouho, jak jen ho to bude bavit... bude se ze mně snažit dostat jakékoliv informace, ale ať se bude snažit sebevíc... nikdy se mu to nepodaří." zavřela oči a kolem ní se pomalu zhmotnila silná modravá záře.

Severus si stihl pouze zastínit oči a mohl jen bezmocně přihlížet. Záře pohasla a Ginger vyčerpaně zavřela oči. "Co to bylo...?" přivinul si ji k sobě pevně Severus. "Zbytek mojí magie." snažila se Ginger nevnímat blížící se kroky." Moje hůlka je někde rozbitá na padrť, moje magie slábne. Tohle byl její zbytek využitý pro kouzlo zapomnění. Nechala jsem se zapomenout vše, co by tobě nebo řádu mohlo jakkoliv ublížit." Zmlkla, když v zámku cvakl klíč a dovnitř se nahrnuli dva smrtijedi. "Miluji tě." stihla ho ještě políbit, než ji od něj odtrhli a ne zrovna jemně ji vystrkali ze dveří sklepení.

Vyvedli ji po schodech do patra do příjmacího salonku, kde si hověl Voldemort. Jeden ze smrtijedů ji postrčil do středu místnosti a ona po něm šlehla vražedným pohledem. "Chodit umím sama, Notte." zasyčela na něj. Pak se otočila zpět k Voldemortovi. "Můj pane." zapitvořila se a předvedla smrtijedskou úklonu. Narovnala se a vzdorně pohlédla Voldemortovi do očí. "Čemu vděčím za tu pochybnou čest, muset se před tebou opět plazit?" hlas jí přetéhal ironií. "Těch několik let tě slušnosti nenaučilo, Ginger." ignoroval její otázku Voldemort. "Asi tě budu muset naučit troše úcty, než tě pošlu na druhou stranu za tvojí rodinu." Ginger strnula a nevypravila ze sebe ani hlásku, když proti ní Voldemort namířil svoji hůlku.

"Crucio." Z hůlky vyletěl rudý paprsek a již po několikáte za ten den se octla na zemi svíjejíce se bolestí. Nevydala však ze sebe ani hlásku a když kouzlo pominulo, znovu a znovu vrhala po Voldemortovi vražedné pohledy. "Myslím, že už jsme se všichni pobavili dost." ošklivě se Voldemort usmál. "Avada Kedavra!" síla kouzla ji odhodila proti zdi, po které se svezla bezvládně dolů a zůstala pod ní ležet bez známky života. "Přiveďte mi Severuse." proťal nastalé ticho Voldemort. "Když už mu ona nebude otravovat mysl, dozajista mi svou oddanost již slíbí." Severus po svém příchodu vrhl jediný pohled na její mrtvé tělo v koutě a pak se obrátil k Voldemortovi. Když mu sliboval svou věrnost, sliboval zárověň sám sobě, že na ni nikdy nezapomene...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama