Seděla sama, seděla ve tmě.
Oči upírala do světla v okně.
Někde tam venku byla ona samotná,
jak ona...věčně vzdálená.
Chtěla být s ní, moci se jí dotknout,
vidět jít a smět se k ní přimknout.
Byla tak blízko,
a přeci tak mimo...
Seděla sama a díváala se z pokoje,
řka:
"Dej mi šanci a já budu navždy tvoje..."

juuuuu :))