pro Hope :)

30. října 2012 v 21:32 | Lilli |  Povídky na přání
"Hope, vyprávěj nám něco." zaškemrala malá Lorey. "Pohádky jsou pro mrňata." ušklíbla se Mary. Hope, chovající v náručí malou Grace, se jen usmívala a čekala až se holčičky shodnou. "Prosím Hope." zašmidlala prosebně rukama Saly a i Grace jakoby souhlasně za brumlala. "Tak dobře." usmála se na ně Hope. "Ale něco zamilovaného." prohlásila rozhodně Mary. "Zamilovaného? Proč ne? Budu vám vyprávět příběh z říše čar a kouzel."


--------------------------------------

Hope seděla na okně v nebelvírské kolejce a dívala se na zasněžené pozemky. Zamyšleně u toho sledovala koulující se pobertovskou bandu. Tiše si povzdechla, slezla z okna a obmotala si kolem krku šálu. Přitáhla si blíž k tělu svůj hábit a skrz ledové chodby vyšla ven z hradu. Procházela se kolem zamrzlého jezera a vzpomínala, jak v prvním ročníku chodívala o vánočním odpoledni bruslit. Po těch pěti letech se jí do toho ale už nechtělo.

"Ahoj Hope." ozvalo se najednou za ní. Hope zatrnulo a otočila se. "Blacku." kývla na něj. "Provedl jsem snad něco?" naklonil Sirius hlavu na stranu a zahleděl se na ni svýma hnědýma očima. Hope se ušklíbla a uhnula očima. "Ještě se ptej. Běháš za každou, jen abys sis mohl udělat další zápis do svého seznamu. Za mnou běháš už měsíc a já mám být šťastná? To bys mě rozesmál." ušklíbla se a sledovala, jak Sirius zčervenal. Otočila se k němu zády a namířila si to s bolavým srdcem zpět do hradu provázena Siriusovým pohledem.

Večer ani nešla na vánoční ples a radši si zalezla do křesla u krbu. Zírala do plamenů až do chvíle, kdy se do křesla vedle ní někdo posadil. Tiše si povdechla. Doufala, že zůstala v koleji sama. Otočila se a chtěla příchozího požádat, aby odešel. Slova jí však zamrzla na rtech, když se její oči setkaly se Siriovými. "Co ty.." "Pšt.." položil jí Sirius prst na rty. "Chci, abys teď byla zticha a poslouchala mě." odtáhl prst z jejích rtů. Hope se na něj zadívala a čekala, co jí poví.

"To co si mi řekla dneska odpoledne...nechci se falešně bránit...ale.." pohladil překvapenou Hope jemně po tváři. "nikdy jsem tě nechtěl takhle ... "zneužít"...chtěl sem se tě jen dotknout, políbit tě..." přiblížil svojí tvář k její a zahleděl se jí do očí. "Jestli ti to vadí...přestanu..." Hope překonala ten kousek prostoru mezi jejich rty a políbila ho. "Nevadí..." Sirius se jí zahleděl do očí a zastrčil jí za ucho uvolněný pramen vlasů. "Miluju tě Hope.." "A já tebe.." schoulila se mu spokojeně v náručí. Tohle byl její nejkrásnější dárek k Vánocům.

----------------------------------

"To bylo krásné." usmívaly se šťastně Saly a Loray. "Škoda, že to není skutečný příběh." povzdechla si tiše Mary. "Kdo ví." usmála se Hope tajuplně na holky a pak pohledem zabloudila k černovlasému muži v koutě. "Že, Siriusi?"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | E-mail | Web | 30. října 2012 v 21:45 | Reagovat

moc děkuju za povídku =o*
romantické to bylo ;o)
mám jednu technickou: Sirius má bouřkové (modrošedé/šedé) oči a ne hnědé ;o)
povídka se mi líbila =o) sice je to trochu nepřehledné bez odstavců, ale dá se to =o)

2 povidkyovsemmoznem povidkyovsemmoznem | Web | 30. října 2012 v 22:00 | Reagovat

[1]: nemáš za co Hopísku :o*
mno jo no Ox) le já na všech obrázcích co sem našla viděla hnědé -.- le tak sem trošičku slepá no Ox) :D jinak odstavce a já se nemáme rádi moc no :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama