Prstem si tiše píšu po stěně,
krvavá písmena tváří se nevinně.
Tichounce krev skapává na zem,
začínám si připadat jako blázen.
Pohledem zabloudím k žiletce na zemi,
když budu chtít život vezme mi.
Zbaví mě trápení, strachu i smutku,
pocitu bezmoci i ztráty vzduchu.
Zvedám žiletku,
ruce se třesou.
"Ne, já nemůžu."
bleskne mi hlavou.
Zahodím žiletku, ovážu ruku,
vyjdu ven ze tmy do slunečního svitu.
Na zdi za mnou se dál leskne nápis,
"Miluji tě, ale ty se už nevrátíš....".

Pekná.. ^^
Dosť deprimujúca ale občas sa aj ja cítim hrozne :/