close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mezi upírkou a vlkodlakem (7/7)

22. března 2012 v 21:51 | Lilli |  Kapitolovky
Postavy

Laura Whitteová
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívky: Nonie
kolej: Nebelvír
vzhled: červenohnědé vlasy, šedé oči, tetování na levé lopatce
zajímavosti: zvěromág, poloviční upírka, premiantka v přeměňování

James Potter
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívka: Dvanácterák, Jamie
kolej: Nebelvír
vzhled: krátké černé rozcuchané vlasy, oříškově hnědé vlasy, kulaté brýle
zajímavosti: vynikající hráč famfrpálu, zvěromág

Sirius Black
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívky: Tichšlápek
kolej: Nebelvír
vzhled: polodlouhé tmavé vlasy, hnědé oči
zajímavosti: narozdíl od zbytku rodiny v Nebelvíru, zvěromág, idol všech dívek ve škole

Remus Lupin
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívky: Moony, Náměsíčník
kolej: Nebelvír
vhled: světle hnědé vlasy, tmavě modré oči
zajímavosti: vlkodlak, premiant v obraně proti černé magii

Lily Evansová
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
kolej: Nebelvír
vzhled: dlouhé rudé vlasy, tmavě zelené oči
zajímavosti: premiantka v lektvarech

Peter Pettigrew
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívky: Červíček
kolej: Nebelvír
vzhled: špinavě blonďaté vlasy, tmavé uslzené oči, tlustý
zajímavosti: znamení zla

Lucius Malfoy
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
kolej: Zmijozel
vzhled: polodlouhé blond vlasy, světle modré oči
zajímavosti: znamení zla

Bellatrix Blacková
věk: 17 (7.ročník v Bradavicích)
přezdívky: Bella
kolej: Zmijozel
vzhled: dlouhé tmavé vlasy, tmavé přimhořené oči
zajímavosti: znamení zla

Narcissa Blacková
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívky: Cissi
kolej: Zmijozel
vzhled: polodlouhé blond vlasy, zelené oči

Severus Sneape
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívky: Srabus, Sev
kolej: Zmijozel
vzhled: polodlouhé černé vlasy, tmavé oči
zajímavosti: znamení zla

Kasandra Trelawneyová
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívky: Kas, Sandy
kolej: Nebelvír
vzhled: tmavě hnědé kudrnaté vlasy, zelené oči
zajímavosti: věštecké schopnosti

Tamara McKinneyová
věk: 17 (7. ročník v Bradavicích)
přezdívky: Tami
kolej: Nebelvír
vzhled: různý - většinou dlouhé černé kudrnaté vlasy, hnědé oči, tetování na krku
zajímavosti: metamorfmág

---------------------------------

V kupé vlaku jedoucího na sever seděla malá, spíš červeno než hnědovlasá, dívka a trochu vyděšeně těkala pohledem poprázdném kupé. Dveře jejího kupé se otevřely a ona vyděšeně zvedla oči. Víc než půl cesty totiž kolem jejího kupé procházeli studenti šeptající si o té divné bledé prvačce sedící samotné v kupé. Ve dveřích stáli dva chlapci - jeden tmavovlasý a obrýlený, ten druhý o něco vyšší a pohlednější. "Můžeme si přisednout?" zeptal se jí obrýlený chlapec. "Všude jinde je plno." Dívka jenom kývla a začal se dívat ven z okna, jako by se nově příchozích bála. Chlapci si dali kufry do zavazadlového prostoru a posadili se na sedadla proti dívce. "Já jsem James, James Potter." představil se obrýlený kluk a rukou si nervózně prohrábl vlasy. "A já jsem Sirius, Sirius Black." usmál se na ní druhý kluk. "Laura Whitteová." řekla tiše dívka a nesměle se na ně podívala. Oba dva se na ní usmívali a tak se i ona usmála. "Už víš, do které koleje se dostaneš?" zeptal se jí James.

Laura zavrtěla hlavou. "Ne, o Bradavicích toho moc nevím, ale z toho, co jsem slyšela , bych se chtěla dostat do Nebelvíru." James se sebevědomě usmál. "Já půjdu do Nebelvíru, kam míří všechna statečná srdce, jako táta." Sirius se pobaveně pousmál. "Chtěl bych do Nebelvíru,ale nejspíš skončím ve Zmijozelu jako zbytek rodiny."
"Hrome. Celá tvoje rodina chodila do Zmijozelu?! A já si říkal, že vypadáš celkem normálně." rozesmál se James. Laura se také začala smát a za chvíli se jejich vagónem nesl trojhlasý smích. Pak se znovu otevřeli dveře a oni vzhlédli. Stáli v nich dva nervózně vypadající chlapci - jeden pobledlý, druhý baculatý. "Můžeme si přisednout? Nikde jinde není místo." Všichni tři kývli a chlapci se posadili na zbývající dvě sedadla. "Já jsem Remus Lupin a tohle je Petr Pettigrew." představil je pobledlý chlapec. Laura, James a Sirius se také představili a za chvíli jejich kupíčkem zněl veselý hovor. A už teď byo jasné, že se Bradavická škola čar a kouzel dočká příjezdu skupinky nadaných výtečníků, později výstižně nazvaných Pobertové.

Laura se dívala z okna vlaku jedoucího na sever do Bradavic. Letos měla nastoupit do sedmého ročníku spolu se zbytkem Pobertů a svojí nejlepší kamarádkou Lily. Dveře jejího kupé se otevřeli, ona vzhlédla a nadšeně se usmála. Ve dveřích stáli Pobertové. Vyskočila ze sedadla a všechny je postupně objala. "Tak co, Moony?" usmála se na Remuse. "Jak to vypadá s tvým malým chlupatým problémem?" Remus se nepatrně zamračil. "Po těch deseti měsících strávených s vámi běháním po školních pozemcích a Prasinkách jsem myslel, že ty dva letní úplňky nepřežiju." Laura se na něj povzbudivě usmála a začali se bavit o prázdninách. Malý chlupatý problém bylo Pobertovské označení pro Moonyho problém - jako malého ho pokousal vlkodlak a když se to Pobertové dozvěděli, přišli s nápadem jak Moonymu úplňky zpříjemnit. Stali se zvěromágy. James - Dvanácterák - se měnil na mohutného jelena, Sirius - Tichošlápek - na obrovského černého psa, Petr - Červíček - na šedou krysu a Laura - Nonie - na bílou vlčici. Jejich hovor se mezitím stočil na zkoušky NKÚ, které je letos čekali, nedělali si z nich však velkou hlavu. Tvořili totiž jakousi elitu svého ročníku a bylo tomu tak už jejich první hodiny v Bradavicích. Stejně tak dlouho byli přátali a za tu dobu už o sobě věděli snad každé tajemství krom jediného, které jim Laura nikdy neřekla. A to, že je napůl upírkou. Venku už se setmělo, když se dveře jejich kupé znovu otevřeli.Stála v nich Lily Evansová - Lauřina nejlepší kamarádka. Laura se na ní usmála, obejmula ji a nevšímala si ošklivých pohledů, které kluci vrhali na Severuse Snepa, stojícího za Lily, a který jim je vytrvale oplácel. "Hej Evansová!" křikl na ní James. "Ještě pořád se paktuješ se Zmijozelskejma?!" propaloval Snepa, stojícího za ní, pohledem. "A co je tobě do toho, Pottere?!" ušklíbla se Lily, otočila se na podpatku a odešla spolu se Snepem z kupé. James za nimi naštvaně zabouchl dveře a po zbytek cesty s ním nebyla kloudná řeč. Když dorazili na nástupiště v Prasinkách, Pobertové jako první vyskákali z vlaku, zamávali Hagridovi, který tu čekal na prváky, a už se hnali ke kočárům. Těšili se na večeři a na ostatní přátele. Těsně před kočárym jim však cestu zastoupila skupina zmijozelských. "Ale ale"vystoupil ze skupinky Lucius Malfoy." Nebelvírští prchají." Zbytek Zmijozelských se rozsemál. "Vypadni Malfoy!" vyzvali ho Pobertové najednou s hůlkami v rukou. "Víš moc dobře, že známe víc kledeb než vy všichni dohromady!" doplnil James.
Dopředu se prodrala Siriova sestřenka Bellatrix. "Tak se předveďte, ubožáci!" smála se svým vysokým smíchem. "Siriusi. proč jsi nám neřekl, že budeme mít tu čest potkat zde tvoje příbuzenstvo?" ironicky se na Siriuse obrátil James. Bellatrix je ale ignorovala. "Předveď se šmejdko!" zašklebila se na Lauru. Laura pohybem ruky zastavila kluky, kteří už se chytali Bellu proklít za to, co Lauřeřekla, zvedla hůlku a s klidem pronesla:"Avifors!" Z hůlky vyletěl mrak netopýrů a zaútočil na Zmijozelské. Ti se dali s křikem na ústup ke kočárům. Poberové se smíchem nasedli do dalšího kočáru a vyjeli stříct zahájení nového školního roku.

Kočár s Poberty zastavil před hradem. Jako každý rok byl pohled na hrad úchvatný. Jeho zářící okna se blyštěla do tmy a Poberty projel jakýsi posvátný záchvěv bázně - bylo to místo, kde byli doma. Vešli do vstupní síně a za veselého hovoru se ubírali do velké síně. Najednou se však všichni čtyři zastavili a zbledli - od profesorského stolu k nim rozzlobeně kráčela profesorka McGonnagalová. "Jak si to představujete?!" rozkřičela se na ně."Hned první večer a Vy už máte nějaké problémy!! Uděluji Vám všem školní tresty! Hned zítra večer se dostavíte do mého kabinetu!" podívala se přísně na Lauru a Moonyho, kteří se stejně jako James a Sirius chystali protestovat."A u vás dvou si rozmyslím, jestli Vám neodeberu prefektské oznaky! Sklamala jste mě, slečno Whitteová! Prefektka a bude proti svým spolužákům používat kouzla?! Vy o svůj odznak přijdete určitě! A Vy čtyři, "podívala se na kluky,"proč jste jí nezastavili?! Ne, nechci nic slyšet!" umlčela je rázným pohabem ruky a odkráčela pro první ročníky. Pobertové se tiše všourali do velké síně. Dostat školní trest hned první večer bylo moc i na ně. Tiše sledovali zařazování a projev profesora Brumbála, i večeří snědli mlčky. Trochu se mezi sebou začali bavit zase až cestou z večeře. Se smíchem došli až před portrét Buclaté dámy, která střežila vstup do Nebelvírské společenské místnosti. "Znáte heslo?" zeptala se jich. James se zamyslel."Jak to McGonnagalová říkala? Caput drakonis?" Laura přikývla a otočila se na Buclatou dámu. "Caput draconis." Buclatá dáma přikývla a pustila je do společenké místnosti. Pobertové si posedali do křesel a začali se bavit o nadcházejícím školním roce, o předmětech, ze kterých hodlali složit zkoušky NKÚ i o trestu, který si pro ně McGonnagalová připravila. Tak vytočenou jí snad ještě neviděli. Bavili se asi ještě hodinu než do kolejky vešla Lily. James se na ní okamžitě ošklivě zadíval, Lily si ho ale vůbec nevšímala, pouze kývla na Lauru a zmizela po schodech k dívčí ložnici. Laura se také zvedla, popřála klukům dobrou noc, vyšla po schdech ke dveřím s cedulkou II. ročník a vešla do nich. Jejich ložnice byla útulně zařízená místnost o 4 postelích, 4 skříních, velkého okna a dveří do sousedící koupelny. Rozhlédla se po místnosti a zjistila, že v pokoji je pouze Lily, která si tiše stlala postel, a zbylé dvě dívky jsou v koupelně. Došla ke své postely, která stála nejblíž u velkého okna, a začala v kufru hledat věci na spaní a kartáček. Když je konečně našla, vylezly z koupelny zbylé dvě dívky, obyvající jejich ložnici. Tamara McKinneyová přezdívaná Tamy - vysoká snědá dívka se schopnostmi metamorfózy - a Kasandra Trelawneyová přezdívaná Sandy - drobná bledá dívka s věšteckými, občas až děsivými, schopnostmi. Laura se na obě usmála a proklouzla kolem nich do koupelny. Když se vrátila, všechny tři už spaly. Zalezla si tedy do své postele, chvíli pozorovala dorůstající měsíc a počítala, kolik dní je ještě do úplňku. Došla k číslu sedm. Povzdechla si a zavřela oči. Po pár minutách usnula.

Laura se probudila a podívala se z okna. Venku bylo ještě šero sem tam prosvícené prvními jitřními paprsky slunce. Teprve začalo svítat a zbytek ložnice ještě spal. Tiše vyklouzla z ložnice a sešla do kolejky, která byla jak předpokládala úplně prázdná. Tiše prošla vchodem skrytým za Buclatou dámou a seběhla po všech těch schodech dolů do velké síně. Opatrně proklouzla branou ven na pozemka a rozběhla se ke skleníkům. Nechtěla , aby ji nějaké raní ptáče zrovna se dívající z okna vidělo. Zastavila se mezi prvními stromy a ohlédla se za sebe. Okna hradu se třpytila v prvních ranních paprscích. Podvědomně se usmála, otočila se a rozběhla se směrem do středu lesa - byla na lovu a nesoustředila se teď na nic jiného. Před ní v křoví se schovávala vyděšená laň. Laura si to namířila přímmo k ní a v příští vteřině ležela laň na zemi se zlomeným vazem. Laura klesla vedle mrtvoly, rozervala lani hrdlo a zakousla se jí do krku. Po několika minutách, přerušovaných pouze tichým srkáním krve, se Laura odtáhla od jejího krku a slízla si ze rtů zbytek krve. Najednou měla neodbytný pocit, že ji někdo pozoruje. Zvedla hlavu a v křoví před sebou uviděla vyděšeně se tvářícího Remuse. Laura se zvedla a on od ní opatrně couvnul. Nehodlala mu vysvětlovat, co viděl, a bylo jí jedno, že to teď určitě řekne ostatním Pobertům. Už jí to nebavilo tajit. Kývla na Moonyho a rozběhla se ven z lesa, za běhu se proměnila ve vlčici a rozběhla se směrem k famfrpálovému hřišti. Moony se za ní díval vytřeštěnýma očima. I ona měla tajemství, o kterém by nnejradši nikomu neřekla. Laura zatím zatočila kolem fafrliště ke skleníkům a proměnila se zpět. Nenápadně prošla vstupní branou, vyběhla nahoru po schodech a po vyslovení hesla vešla do kolejky. Vyšla po schodech nahoru do ještě spící ložnice a začala se převlékat do své upravené školní uniformy: černozlaté košile s vykasanými rukávy, krátkou černou sukni, zlatočerveně pruhované nadkolenky, vyšší černé boty a černé sako s nebelvírským emblémem vyšitým na pravé klopě. Podívala se na prefektský odznak na nočním stolku a po chvíli přemýšlení ho připnula na sako. Doufala jen, že jí o něj dnes McGonnagalová nepřipravý. Sešla dolů do kolejky, usadila se do křesla u krbu a čekala, až se ¨Pobertové probudí a sejdou dolů. Podívala se na hodiny. Bylo teprve půl čtvrté a ona odhadovala, že dříve než v šest Pobertové z postelí nevylezou. Vzala si učebnici přemněňování a začala si číst. Po nějaké době se z pokoje Pobertů ozval tlumený hovor. Za chvíli sešli všichni čtyři dolů a trochu zaraženě se na Lauru dívali. Laura jim pohled chladně oplácela. "Myslím, že teď by jste mě měli zavrhnout, jít za Brumbálem a nahlásit mu, že upírka, kterou přijal mezi studenty, byla viděna v lese při lovu." řekla tiše a upřeně si je prohlížela. "Šílíš?!" vyjekli najednou James a Sirius. "No tak jsi upírka." ozval se nesměle Petr. "Tady Remus je zase vlkodlak a my tři jsme neregistrovaní zvěromágové." Laura se lehce usmála a objala je. Doufala, že se na ní nevykašlou. "Děkuju.." řekla tiše. "Tak..půjdeme na snídani ne?" navrhl James.

-------------

Laura kývla a se zbytkem Pobertů v zádech vyšla kolem Buclaté dámy ven z kolejky. Celou cestu po schodech cítila v zádech Moonyho pohled, tvářila se však jakoby nic. Vešli do velké síně, posedali si kolem stolu a naložili si na talíře na co měl kdo chuť. Laura si vzala jen hrneček čaje a upíjela z něj při čtení učebnice přemněňování zatímco kluci snídali. Asi v půlce snídaně se nad nimi ozval šuma všem blesklo hlavou jedno - Pošta je tady! Před Lauru se snesl malý puštík, který se jen tak tak vyhnul džbánku s dýňovou šťávou, s Denním věštcem v zobáku. Dala sově dva srpce do váčku příïvázanému k nožce, zavřela učebnici a pustila se do čtení Věštce. Nebylo tam nic zajímavého - jedna vražda, vyjádření pracovníků ministerstva kouzel, ... nic neobvyklého.

S povzdechem Věštce zavřela a jala se zkoumat rozvrh, který ležel vedle jejího talíře. Nebylo to nejhorší: dvouhodinovka lektvarů, dvouhodinovka bylinkářství. Odpoledne pak na ní číhala dvouhodinovka přeměňování a hodiny obrany. Křiklan, Prýtová, McGonnagalová a hezounek McFrost. Povzdechla si. Jestli ji McGonnagalová na hodině za včerejší večer nezabije, pak ji zabijí zamilované pohledy dívek z její třídy při obraně. "Copak? Špatný rozvrh?" ozval se Sirius s plnou pusou uzenek. "Spíš odpoledne." ušklíbla se Laura. "Jestli mě nezabije McGonnagalová, zabiju já zbytek holek při obraně, abych se nemusela dívat, jak slintají nad McFrostem." naznačila zvracení a rozesmála tím zbytek Pobertů.

Dopila čaj, rozloučila se se zbytkem Pobertů a v doprovodu Remuse a Lily se vydala na dvouhodinovku do podzemí. Před učebnou už stáli ve skupinkách dle kolejí rozdělení žáci, kteří patřili do kurzu na OVCE. Většina z nich zvedla hlavu a kývly jim na pozdrav, Zmijozelští je přivítali pouze smrtícími pohledy. Po chvíli se dveře učebny otevřely a Křiklan je kývnutím hlavy vyzval ke vstupu. Remus, Lily a Laura utvořili jednu skkupinku a po vydání pokynů se pustili do míchání odvaru živoucí smrti. Na konci hodiny však pouze Křiklanovi lektvarový géniové - Lily, Severus a Remus - měli uvařené lektvary. Nebelvír si tak k Lauřině radosti hned první den odnesl 50 bodů.

--------------------------------

Večer se Pobertové sešli v kolejce u hromady úkolů. Každý si během dne vydobyl nějaký ten bod a tak byli v celkem dobré náladě. Kalila ji pouze hora úkolů, která se nad nimi už po prvním dni tyčila. Laura s povzdechem vylovila z brašny orlí brk, lahvičku inkoustu a dva svitky pergamenu a pustila se do psaní pojednání pro McGonnagalovou. James se zatím rozplýval nad rozpisem famfrpálu a svým kapitánským odznakem. Všichni Pobertové pouštěli jeho řeči jedním uchem tam a druhým hned ven, byli na to zvyklí. Laura byla duchem u trestu, který jim uložila McGonnagalová. Přišla o odznak...naštěstí se jí podařilo McGonnagalovou přesvědčit, že se jí Moony snažil zastavit...

Všichni tak vyvázli pouze se školními tresty. Na Lauru tak čekal měsíc u Křiklana v kabinetu při přípravě ingrediencí na hodiny. Byla už v půlce pojednání, když se jí podařilo udělat kaňku. Zanadávala, vylovila hůlku a začala odsávat přebytečný inkoust. Dopsala pojednání a přišoupla ho k Jamesovi a Siriusovi, kteří se na něj vrhli jako hladový psi. Pousmála se a přitáhla si Jamesův úkol do obrany. Bezmyšlenkovitě opisovala text a snažila se nevnímat Moonyho, který se posunul vedle ní, aby si úkol mohl taky opsat. Hodiny tiše odbily jedenáct. James zazíval a zvedl se z křesla. "Úkoly počkají do zítřka. Já volím postel. Tichošlápku co ty?" Sirius po Jamesovi loupl naoko pohoršeným pohledem. "Dvanácteráku jak si můžeš nechat ujít tu úžasnou zábavu při psaní úkolů a jít spát?" zašklebil se a taky se zvedl. "I když já na to taky kašlu." Kluci si sebrali svoje věci a zamířili k ložnici. "Dobrou." začklebili se na Lauru s Moonym přes rameno a Červíčkem v patách mumlajícím dobrou noc se vytratili.

---------------------------------------

Remus se rozhlédl po liduprázdné koleji a pak se podíval na hodiny. Bylo půl jedenácté. "No já půjdu taky spát." "Počkej Moony." zarazila ho rychle Laura. Remus se na ni tázavě podíval. "Co je Nonei?" oslovil ji pobertovskou přezdívkou. Nadechle se a zavřela oči. "Tobě hodně vadí vědět, co jsem, že Moony?"otázala se ho tiše."Po pravdě, Nonei, ano." Posmutněla. "Proč jsi mě vlastně sledoval?" vypálila na něj v zápětí. Moony se pousmál. "Sledoval jsem tě už ve třeťáku...jenže ty jsi mi vždycky zmizela...až dneska ráno ne." přešel k ní a objal ji. "No tak, Nonei. Jsi to co jsi...stejně jako já."zastrčil jí za ucho neposedný pramen vlasů. "A mě to nevadí. Jen..ta krev kolem toho by nemusela být." Na chvíli zaváhal a políbil ji. " Já..já tě miluju Lauro...a to co jsi to nikterak nezmění..." zašeptal a zrudl. Laura se na něj překvapeně dívala. Neodvažovala se ani doufat, že k ní moony něco cítí...a pokud by cítil myselala si, že dnešním ránem všechny ty city zabila..." Já tě taky miluju." zašeptala a zrudla snad ještě víc než on. Stoupla si na špičky a lehce ho políbila. Remus se usmál a líbl ji do vlasů. "Sladké sny, malé upírko." popřál jí a odešel spát. Laura si, zahalená ve šťastném oparu, zbalila všechny věci a odešla taky spát. Ve dveřích pokoje narazila na Lily. "Proč ještě nespíš, Lily?" podivila se. "Čekám na tebe, upírko." Laura zbledla a překvapeně se na ni zadívala. "Jak.." "Já..ráno jsem stála na schodech." zrudla Lily. Laura se ušklíbla. "Skvěle. Takže jsi slyšela, jak si vybrali kluci.Jak se rozhodeš ty?" Lily na ni překvapeně vykulila oči. "Myslela jsi, že bch se s tebou přestala bavit? No tak, Lauro, myslela jsem, že mě znáš." Laura se pousmála a s pocitem lehkosti ji objala. "Děkuju." Protáhla se kolem Lily do ložnice a zavrtala se pod peřinu. Tu noc se jí zdálo plno nádherných snů.



O pět let později

Laura stála, zahnaná do kouta jak divoké zváře v kleci, čelem ke smrtijedům. Její hůlka se válela přelomená a zapomenutá několik metrů od ní a její tiché vrčení prozrazovalo, že přiblíživší se smrtijed bude nadosmrti své troufalosti litovat. Mlčky a důkladně zkoumala jejich obličeje, které se ani nenamáhali zakrýt si maskami. Nevnímala hůky mířící jí na prudce se zvedající hruď.
"Pověz, Bello," prolomila po chvíli dusivé ticho jízlivě."Je na tom Voldemort opravdu tak špatně, že posílá zrovna vás? Nebo je to osobní?" dodala a pobaveně sledovala, jak Belle zrudly tváře zlostí. Když už měla umřít, a to že odsud nebylo úniku, tak aspoň s grácií a humorem. "Jak se odvažuješ vyslovit jeho jméno, ty špíno!" zavřískla Bella. Laura se štěkavě rozesmála, tak jako to umíval Sirius.
"Úplně normálně, sleduj. Vol-de-mort." zapitvořila se. "Není totiž o nic lepší než já, když jsme příbuzní!" "Lžeš!" zavřískla Bella a vyslala proti ní paprsek rudého světla. Laura proti své vůli zaječela a svíjela se pod náporem kletby. Najednou kletba pominula, když Lucius chytil Bellu za zápěstí a donutil jí sklonit hůlku. "To stačí, Bello." namířil svou vvlastní hůlku na vstávající Lauru. Ta si setřela z rozkouslého rtu krev a pohrdavě si je prohlížela.
"Nejste nic než jeho hračky. Nevíte nic. Ani jak jste ubozí." "Tak už dost."pronesl tichým výhružným hlasem Lucius a namířil jí hůlku na hruď. "Avada Kedavra!" Noc prořízl paprsek zeleného světla. Další prorazil díru do střechy a vyvěsil nad domem zamení zla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Raduš* *Raduš* | 13. září 2013 v 14:18 | Reagovat

Dobrý! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama