Pařížské tržiště bylo nabyté k prasknutí. Mezi všemi těmi lidmi se prodíral Solom a sem tam nenápadně připravil neopatrné obchodníky o jejich zboží či váčky s penězi. Solom byl na svůj věk docela hubený a malý, svojí výšku však vynahrazoval vynalézavostí a rychlostí. Zanedlouho už snídal broskev ze stánku nepozorného zelináře a v druhé ruce držel ještě teplý koláč z pekařova stánku. Propletl se mezi všemi těmi lidmi do jedné z tišších uliček a rozběhl se jí pryč. Kličkoval mezi nakloněnými a převážně opuštěnými domy, přeskakoval prázdné bedýnky a louže. Občas se zastavil, jako by chtěl zkontrolovat, že jde správným směrem a znovu vyrazil spletí uliček do tiché části města. Zastavil se před jedním, kdysi dvoupatrovým domem a vešel skrz potrhaný závěs dovnitř. Natáhl se na rohož v koutě a zavřel oči. Chtělo se mu strašně spát. Měl dost času, zbytek jeho bandy se měl objevit až k večeru, aby se mohli v klidu poradit o dalším postupu proti novému králi Bastily - Tristovi. Nedávno zvolenému králi zlodějského podsvětí byla banda dětí potloukajících se městem trnem v oku. Obzvlášť proto, že ho odmítly uznat jako krále Bastily a tím pádem i králem pařížských zlodějů. Solom za celou skupinu prohlásil, že děti ulice nikdy neposlouchaly krále zlodějů a ubezpečil ho, že s tím ani nehodlají začínat. Od té chvíle si Solom i ostatní musely dávat pozor na každém kroku, Tristovi muži byli vždy všude. Solom zavřel oči a nechal se ukolébat zvuky probouzejícího se města ke spánku.
Že dostal ránu do hlavy, si ani neuvědomil a že ho Tristovi muži táhnou městem do Bastily, o tom už neměl vůbec tušení. Probral se na kupce slámy na podlaze cely a zamžoural kolem sebe. Pak mu všechno došlo. Vyskočil na nohy a pozorně se rozhlížel kolem sebe. "Dopr…!" zanadával a praštil rozzuřeně do dveří cely. "To nemá cenu." ozvalo se z koutu místnosti. "Zkoušela jsem to už milionkrát." Solom se otočil a po chvíli soustředěného mžourání rozpoznal v koutu místnosti krčící se dívku s blonďatými, kdysi snad vlnitými a lesknoucími se, vlasy a zlatavýma očima. Nedůvěřivě se na ní zadíval. "Kdo jsi?" "Penelia." představila se tiše dívky. "A ty budeš nejspíš Solom, jestli se řeči dětí z ulice nepletly." Solom si jí nevěřícně změřil pohledem. "Co ty o nás víš?" "Dost na to, abych ti řekla, že nemáte šanci uspět." odsekla Penelia. Zvedl ruce v obranném gestu." Promiň, nechtěl jsem být tak…" "Hrubý?" navrhla mu s úšklebkem dívka. "No ano, vlastně ano." kývl Solom. "Takže…jak ty ses sem dostala?" "Před třemi lety jsem vedla podobnou skupinu dětí jako ty proti tehdejšímu králi Bastily. Říkávali mi Princezna z ulice." usmála se. Solom nadskočil. O princezně z ulice slyšelo alespoň jednou každé dítě, ale všichni měli za to, že příběh o jejím tažení se skupinou dětí je pouze historka, která se vypráví dětem před spaním. Překvapeně na ní hleděl. "T-Ty jsi v-vážně Pr-princezna z ulice?" vykoktal nakonec. Penelia vyprskla smíchy.
"Říkávali mi tak. Ale už je to dlouho, co mi tak někdo řekl." Solom na ni překvapeně zíral. "Co je?" vyjela na něj po chvíli naštvaně. "Proč na mě pořád tak zíráš?!" "Promiň, já…" rozpačitě koktal Solem, ale pak to vzdal a vydal se prozkoumat dveře cely. Věděl, že se nachází v nejnižším podlaží Bastily s celami pro zajatce. Předpokládal, že tu nestráví moc času. Jeho banda měla oči a uši všude. A opravdu se vbrzku dozvěděla, kde je jejich vůdce. Takové tažení na Bastilu nepomatovaly snad ani její zdi. V ulicích noční Paříže se nashromáždilo na dvě stovky dětí ulice a všechny postupně proklouzly do Bastily, aniž by jediné stráže vzbudily celou Bastilu. Nutno však podotknout, že všichni strážci skončili s hrdly podříznutými vlastními dýkami. Cela, ve které byl zavřený Solem, byla až na konci chodby. Děti ji tedy otevřely až jako poslední a místo přivítání se jim tak dostalo pouze dost nevrlého Solomova bručení a pobaveného Peneliina smíchu. To je opravdu nepřekvapilo, vždyť ho znali. Takový byl vždycky. Mnohem víc je však překvapilo, že za Solomem z cely vyšla i krásná dívky, po které jejich vůdce vrhal nenápadně zamilované pohledy. Solom jim úsečně předal rozkazy: proniknout nepozorovaně do nejvyššího patra Bastily a zabít Trista. Solom s Penelií se tiše plížili nejvyšším patrem Bastily až do Tristova pokoje. Nutno dodat, že jeho pokoj bylo lehké najít. Chrápal totiž tak, že se zdi i dveře třásly. Solom se k němu připlížil a chladnokrevně mu prořízl hrdlo. Když opět vyšlo slunce nad Paříží, měla už Bastila a zlodějské podsvětí nové vládce: krále zlodějů Soloma a Princeznu z ulice Penélii.